Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nibrilart - stručný popis kraje

Poloostrov Nibrilart byl nejvýchodnější výspou kontinentu a měl tvar prstu. Před příchodem elfů, kteří sami pro nibrilart_200.jpgsebe používali název Avartan – Opuštění, byl vyprahlým suchým územím bez lidského osídlení, které stěží uživilo hejna stepních kurů a stáda antilop a ještěrů, kteří byli jeho jedinými obyvateli. To se změnilo po několika staletích trpělivé práce jeho nových obyvatel, kteří spolu se svými otroky postupně přeměnili jeho jižní část v kvetoucí zelenou zahradu. Větší severní a vyprahlou část nazývali Avartnor min Ram, Opuštěná země za zdí. Menší jižní a obdělávanou část potom Zahrady Nibrilartu, Galaith´va Nibrilart. Osu poloostrova tvořila nevysoká kamenitá pahorkatina, která se na svém jižním konci přeměnila na písečnou pláň a sestoupila na úroveň mořské hladiny. Působením mořské a větrné eroze zde vzniklo území vysokých skalních věží, z nichž jedna byla během staletí přestavěna na Tel´va Nibrilart, Palác Nibrilartu – sídlo pána Nibrilartu. 

Jinak název Nibrilart se používal i pro celé území na východ od dlouhého pásu hor nazývaného Nebeská zeď. Bylo to rozlehlé území travnatých plání, které měly místy charakter zelených savan na severu pak polopouští a stepí. Celé toto území bylo domovem nomádských ghitrosských kmenů a nazývalo se Githjanzag  (více viz. článek Ghitrosové – Ghireshové – Gortrogové). Tyto pláně se dělily na suchý a studený severní Githjanzag a úrodnější a vlhčí jižní Githjanzag. Velkou část savan jižního Githjanzagu však zalilo moře během Roku Zloby (více historie Nibrilartu), čímž vznikl rozlehlý záliv – Altafaz na jehož opačné straně bývala v minulosti samostatná království národa Hallanossů. Z nich zbyly do Yorrânových časů pouze nevelké samostatné enklávy na ostrovech a maličký, ale nedostupný a nepoddajný Akkar, který v našem příběhu ještě sehraje důležitou roli.

Do Altafazského zálivu ústily tři velké řeky. Nejjižnější Nitîrzaira, potom Arnegir, který byl kdysi přítokem poslední z nich Dornegiru. Po zvednutí mořské hladiny v Roce Zloby však soutok obou řek zmizel pod mořskou hladinou. Za zmínku stojí ještě přítok Arnegiru zvaný Askar. Na soutoku těchto dvou řek se udála jedna z nejkrvavějších bitev během válek s Kotharím. V ústí Dornegiru ležela velká pevnost Dúnart, která střežila východní přístupy k Nibrilartu od průsmyku  Alatarne  a z jihovýchodu z území Hallanossů. Tok Dornegiru a jeho přítoku Teguskenu tvořil jižní hranici Githjangzagu.  Severní hranici Githjanzagu pak tvořila řeka Argat. Na středním toku Argatu ležela velká pevnost Forminart, která střežila přístupy do Kharitské a severněji položené Kimerské brány, což byly severní průsmyky v pohoří Erod Dairam.

Západ a východ celého kontinentu rozděloval pás vysokých hor, pro které měly národy žijící v jejich stínu odlišné názvy. V katbatu, jazyku Enqaindoru, to byly Nebeské sloupy – Minal Tarkim. Čtyři národy tedy Adeshové, Nieshové, Khantové a Ashané jej nazývali Nebeské pilíře – Gorthalí.  Elfové z Nibrilartu jim říkali Nebeská zeď – Erod Dairam. Tento název byl asi nejblíže skutečnosti, protože to skutečně byla zeď, která téměř neprostupně dělila západ a východ Yorrânova světa. Díky tomu se obě části vyvíjely odlišně a dlouhé věky zůstaly oddělené a bez jakéhokoliv kontaktu. Skrze toto pohoří existovaly jen tři schůdné brány, které mohly používat obchodní karavany a vojenské oddíly. Na jihu to byl Zářící průsmyk - Alatarne a na severu Kharitská brána v údolí řeky Sechen a severněji položená Kimerská brána. Samozřejmě existovaly i další průsmyky, ale ty byly vysoko položené a schůdné pouze omezenou část roku pro malý počet poutníků.

Vše co leželo na východ od Erod Dairam pokládali elfové v časech našeho příběhu za součást vnitřního území Nibrilartu. Území na západ od Erod Dairam tvořily pak vazalské státy pod kontrolou správců, což byli harvonové, princové Nibrilartu.

 

 

 
 


Poslední fotografie


Facebook


Statistiky

Online: 1
Celkem: 60597
Měsíc: 2325
Den: 62