Tito kočovníci sami sebe ve své mateřštině nazývali „Lid z plání“ (ghit = pláň, ros= lid) tedy Ghitrosové, protože pocházeli z rozlehlé náhorní plošiny rozkládající se na samotném východním konci kontinentu. Tento kraj nazývali Gith-jan-zag Země travnatých plání. Dlouhé věky žili tito nomádi roztroušeni a rozděleni do nevelkých rodových nebo kmenových společenstev, aniž by se o nich „civilizovaný“ svět západu za Nebeskými sloupy dozvěděl byť jen sebemenší zmínku. Vše se změnilo přibližně čtyři století před začátkem našeho příběhu, když k nim na své dlouhé pouti ze severu dorazil elfský klan Avartan vedený Saitirnem. Tomu se podařilo s pomocí zvláštních magických předmětů - ilmenturů ovládnout vůli jejich náčelníků a během jednoho století vytvořit z roztříštěných a vzájemně soupeřících kmenů bojechtivý válečnický národ. Ghitrosové se dělili celkem do sedmi nezávislých kmenů: Nergajové, Dorgenové, Narengové, Orjaté, Terbishové, Jigurové, Usunové. Jazykově příbuzní s Ghitrosi byli ještě Ozgenové a Aarangové, kteří se mnohdy považovali za osmý a devátý ghitrosský kmen.

První ze známého světa západně od Nebeských sloupů, kdo se s Ghitrosy, někdy ve druhé polovině třetího století, setkal, byli obyvatelé Ganesharu. Stalo to krátce poté co Ghitrosové pod vedením Saitirnových velitelů-harvonů překročili Alatarne, Zářící průsmyk, a sestoupili do kraje obývaného národem Adeshů. Ti jim dali jméno Ghireshové, Dračí služebníci (ghiré = dračí , esh = služebník, žák v orbatu) a tento název po nich pak převzali i všechny jazykové skupiny v okolí Velké písečné pouště. Tedy Orchenové, Nogaimové a Nivzarové. 

Zde nepatrně odbočíme, abychom si vysvětlili i podobné pojmenování vládce Nibrilartu – gherkhan nebo gherkhar. Slovo „gheran“ pochází z ghitrosštiny a znamená drak (velmi podobné výše zmíněnému ghiré z adeštiny). Khan znamená vládce v ghitroštině vládce a khar je totéž v erbatu (původ a vývoj tohoto slova je vysvětlen v článku o Gî nâatu). Gherkhar se užíval na západě na územích, kde se mluvilo katbatem a na západ jej přinesli na západ přeživší Bregedôrovi rytíři, kteří se zachránili z nešťastného jižního tažení. Ti od zajatců slyšeli jméno, kterým se nazývali oni sami – Ghitrosové a to upravili do formy, která v katbatu dávala smysl. Podle strašlivých masek, které nájezdníci v boji používali, jim začali říkat goth = válečný, rog = démon, tedy Gothrog.

V klidných stoletích, která následovala po Bědných rocích se na Gothrogy téměř zapomnělo. Když však kmeny těchto nomádů porazily roku 508 e.d. armádu krále Vigadôra u jezera Nîrtlôr vyhledali kronikáři tento zapomenutý název ve starých kronikách, aby mohli popsat tyto děs vzbuzující nájezdníky. Jméno poté jen nepatrně jej upravili, tak aby lépe vyjadřovalo hrůzu, která nájezdníky provázela – gort = strašlivý, rog = démon, tedy Gortrog. 

Tak se Gothrogové = Gortrogové po dlouhých dvou stoletích opět dostali do podvědomí obyvatel Eqaindoru, tentokrát jako trvalá hrozba, která se o půlstoletí později dovršila ovládnutím Dôrminaru roku 553.

Na závěr snad ještě zmínku o původu posledního jména - Gorwondové. Tak je nazývali obyvatelé Anghiru. V jejich jazyce to znamenalo "Smrťáci" viz. slovník chyrrkhanštiny.

Každého čtenáře s minimem historického vzdělání jistě napadlo, že se jedná o obdobu asijských kočovníků, které tak dobře zná naše historie. Tedy Hunů, Avarů, Maďarů a Mongolů.