Gî nâat původně vznikl jako patricijská republika řízená sněmem – kissarou. Důležité je však podotknout, že to byl sněm bohatých, kam neměl prostý obyvatel města Gîvy přístup. V době našeho příběhu už měla kissara za sebou více jak dvě století existence a mezitím se proměnila nejen ve sněm bohatých, ale i vyvolených. Přístup do kissary byl vyhrazen pouze vyvoleným, kteří mohli prokázat, že pocházejí z nejstarších a nejbohatších rodin Gîvy. Nikdo mimo tento okruh se plnoprávným členem kissary stát nemohl, byť by jeho bohatství bylo sebe větší. To vzbuzovalo v samotné Gîvě velké napětí a vedlo k několika spiknutím a vzpourám některých cechů, kterým byl přístup do sněmu zapovězen. Nejznámějším se stalo spiknutí tkalcovského cechu, který se zabýval výrobou pověstného gîvského zlatohlavu. Prodejem ceněného zlatohlavu někteří členové tkalcovského cechu zbohatli tak, že se začali poohlížet i po místě v kissaře a s ním spojenou mocí. Jaký byl průběh tohoto spiknutí se dočtete v některém z dalších pokračování.

Ale zpět ke kissaře. Jaká byla její vnitřní organizace a jak fungovala?

Kissara  - zasedala v paláci, jenž přiléhal k zadní části A´shur´nadu, pyramidy, na jejímž vrcholu stálo Khâr-anovo mauzoleum. Palácový komplex kissary byl postupně vybudován na troskách královského paláce Kharů, který vyplenili a vypálili na konci třetího století Bregedôrovi vojáci. Nejdůležitější budovou komplexu bylo tzv. auditorium zvané Zilrod, což byl název původního královského paláce. Protože Zilrod přiléhal k zadní stěně pyramidy a musel kopírovat sklon její zadní stěny, bylo auditorium stupňovité a rozděleno do čtyř oddílů v nichž seděli příslušníci jednotlivých cechů, jež měly do kissary přístup. Každý z cechů měl k dispozici 55 sedadel.  Každému z cechů předsedal tzv. představený – nidor. Celé kissaře pak předsedal tavor, který měl tři tajemníky. Byl-li tavor zvolen z jednoho cechu, tak jeho tajemníci byli zvoleni z ostatních třech tak, aby měl každý z cechů prostřednictvím svého zástupce přístup ke zprávám, které dostávala tavorova kancelář. Zasedání kissary se obvykle zúčastňovali na čestných místech i velekněží čtyř hlavních chrámů, tedy Khâr-anova – A´shur´nad, Imraanova – Araan´sor, Nirgil-walova  - Nir´zikur a bohyně Miah – Mia´sor. I oni měli hlasovací právo. Kromě nich se mohli na pozvání kissary zúčastnit i hosté, což byli obvykle vyslanci právě prodlévající v Gîvě, představení dalších významných gîvských cechů nebo některé soukromé osoby s tímto privilegiem. Příkladem byl Ekram Dhar a Parsa Goni, kteří toto privilegium dostali za odměnu. Hosté však nikdy neměli hlasovací právo, zůstávali vždy jen prostými pozorovateli.

Shala – tajná rada kissary byla devítičlenná a tvořil jí tavor, 4 nidorové  - představení čtyř cechů a čtyři velekněží jednotlivých gîvských chrámů. Shala byla vybavena rozsáhlými pravomocemi a potvrzovala a upravovala rozhodnutí velkého sněmu kissary.  Příkladem byla závěrečná volba tavora, která proběhla výběrem ze dvou kandidátů, kteří prošli hlasováním kissary.

Tavor – byl nejvyšším úředníkem kissary, který byl volen doživotně. Společně s palasarem – veleknězem A´shur´nadu se jednalo o dva nejprestižnější stolce města. Tavor měl rozsáhlé pravomoce, mezi které patřilo jmenování a potvrzování velekněží gîvských chrámu, mohl uzavírat smlouvy. Zde je asi dobré podotknout, že z posledních šesti tavorů bylo pět zvoleno  z rodu Gorenů z nejmocnějšího cechu penězoměnců – azaharů (v katbatu zinbatů). Jmena jednotlivých tavorů najde čtenář v příspěvku věnovaném dějinám Qî nâatu.

Gîvské cechy s právem účastnit se zasedání kissary.

Kovkopové - natari – původně majitelé zlatých dolů a polí, kde se těžila zlatá ruda nebo nacházel zlatý písek a valouny. Natari byli původním cechem, který incioval založení kissary a následně Gî nâatu. Protože každému cechu předsedala jedna rodina, tak v případě tohoto cechu to byla rodina Eghyanů, ze které pocházel i Kersam Eghyan. V časech příběhu ztráceli natari svůj vliv úměrně tomu, jak se vyčerpávala zlatá ruda v jejich dolech v okolí Tivaku.

Hutníci – kuwari – byli majitelé hutí a kováren, kde se zlatá ruda tavila a získával se z ní čistý kov ve formě zlatých prutů a cihel. Tento cech řídila rodina Dakheriů a dlouholetých a věrných spojenců Eghyanů.

Mincíři –zinari – byli majitelé mincoven, kde se ze zlatých prutů razila proslavená gívská mince – velký zlatý - zinar. Zinari dali této minci i název. Tento cech vedla rodina Nigsamů, která byla úzce spojená s Goreny.

Penězoměnci – azahari (zinbatové v katbatu) – poslední cech, který už neměl s těžbou ani zpracováním vytěženého zlata nic společného. To oni zavedli systém bankovních domů a směnek a bohatli z úroků z půjčených a uložených peněz. Penězoměnci byli posledním gîvským cechem, který získal přístup do kissary a během posledního století uzurpoval většinu moci – obsazoval jak pozici palasara tak tavora. Penězoměnce vedl rod Gorenů.

Tkalci – tahori – v době, kdy je vyprávěn tento příběh se o své místo v kissaře začal hlásit pátý cech. Ten řídila rodina Yidharů, která přišla do Gîvy z Khaspiru, poté co Ghireshové vyplenili Pětiměstí. Přinesli s sebou znalost výroby pověstného khaspirského hedvábí a tuto technologii obohatili o  gîvské zlato. Někdy od počátku 6.století se v Gîvě začal vyrábět pověstný gîvský zlatohlav –sukno protkávané zlatými nitěmi. O toto zboží byl zájem po celém tehdejším světě. Rychlé zbohatnutí rodiny Yidharů tak zvyšovalo i vliv a prestiž cechu. Ani to však nestačilo na zlomení starých gîvských tradic a Yidhary čekala dlouhá a složitá cesta k zastoupení v kissaře, jak bude vidno z dalšího pokračování tohoto příběhu.

Volební systém kissary aneb chorál kissary.

Jak již bylo řešeno, každý cech měl v kissaře k dispozici 55 křesel. O tom, kdo získá přístup do kissary si rozhodovali cechy samostatně a rozhodující slovo měl vždy představený cechu – nidor. Každý člen cechu měl jeden hlas a symbolem tohoto hlasu byl tzv. zinten. Zlatá kulička o přesně stanovené váze označená pečetí. Tento zinten byl jak platným hlasem, tak vstupenkou do hlavního sálu kissary. Kdo nevlastnil zinten, mohl sledovat jednání pouze na pozvání, na galerii bez hlasovacího práva. Při vstupu na zasedání kissary byl vždy každý zinten zkontrolován a převážen úředníkem, který se nazýval zilchin. Rozhodující u zintenu byla jeho hmotnost, která vyjadřovala důležitost hlasu jeho držitele. Například představený cechu – nidor vlastnil zinten, jenž měl dvojnásobnou hmotnost, než zinteny běžných členů cechu. Zinten tavorův vážil čtyřnásobek, stejně jako zinten A´shur´nadu. Zinten velekněze A´raan´soru trojnásobek, Mia´soru a Nir´zikuru pak dvojnásobek váhy běžného zintenu. Pod si dá čtenář tolik práce, aby spočítal celkový počet hlasů, zjistí, že v kissaře bylo k dispozici 220 základní hlasů, + 8 hlasů nidorů, + 4 hlasy tavora + 11 hlasů patřících jednotlivým chrámům. Dohromady tedy 243 hlasů.

Hlasování v kissaře probíhalo tak, že se hlasovalo k podaným návrhům a to vždy tak, že každý člen kissary mohl návrh přijmout nebo odmítnout, nebyla možnost jej měnit. Pokud návrh neprošel musel jej jeho předkladatel přepracovat. Před každým křeslem byly dvě trubice. Jedna byla zlatá druhá stříbrná. Zlatá byla vyjádřením souhlasu, stříbrná odmítnutí. Trubice se postupně spojovali do dvou hlavních, které ústily nad miskami velkých vah, které měli také jednu misku zlatou a druhou stříbrnou. Pří hlasování členové kissary postupně vhazovali zinteny do trubic podle své volby a ty si razily cestu bludištěm trubek až do cíle své cesty, kdy spadly do jedné z misek. Průchod systémem trubek a pád zintenu do misky provázely hlasité zvuky, které se nazývaly zpěvem nebo chorálem kissary. Jak již bylo uvedeno důležitější než kissara byla tzv. tajná rada – shala, která měla pouze devět členů. Tavor + představení 4 chrámů  + 4 nidorové celkem 23 hlasů. Počet hlasů jak v kissaře, tak v shale musel být vždy lichý, aby při plné účasti nemohlo dojít k nerozhodnému výsledku.