Předchůdcem Gî nâatu byl prastarý Kharad, kterému dala jméno dynastie Kharů, o které už padla nejedna zmínka, jak příběhu, tak v jednotlivých příspěvcích tohoto webu.

V jakém věku hledat počátky této prastaré říše bylo v Yorrânových časech hádankou. Přesné údaje prý byly uvedeny v Yôkhâraně, ale tento epos byl posvátnou náboženskou relikvií, ke které měli přístup jen kněží a vybraní členové kissary. Žádný z tehdejších učenců, kteří se pokoušeli popsat historii a vznik starého Kharadu, neměl k této knize přístup. A to platilo i pro ty co se narodili přímo v Gîvě. Pouze úryvky a citace z posvátného textu, které se občas objevily v projevech, jenž zazněly v kissaře se dostaly na veřejnost. Učenci té doby předpokládali, že počátek Kharské říše lze datovat do stejné doby, ve které zmizela pod mořskými vlnami mýtická Dairana.

„Jen ty a tvůj lid jste předurčeni k tomu, abyste drželi žezlo vládnoucí tomuto světu. Svět nyní patří mně, ale budeš-li zachovávat mou smlouvu, dostaneš jej v léno ty a pokolení, které vzejde z tvých beder. Potom budete po věčný čas vzýváni jako kněží a králové vyvoleného národa. Běda však, jestli ty nebo někdo z tvých potomků sejde z cesty, zpronevěří se mým zákonům a ztratí můj Dar. Potom tvůj rod zanikne…“

„Já k tobě přišel, abych tvůj lid učinil vyvoleným mezi národy a tebe králem nad nimi. Staň se tvé pokolení nejbližším mému srdci mezi všemi, která budou obývat tento svět. To má vůle tě učiní prvním, a proto i ty budeš mému srdci nejmilejší a nejdůvěrnější. Pokud mne ty a tvůj lid uznáte jediným králem lidí, pak já na oplátku učiním vás jedinými vykonavateli mé vůle a pány mého světa. Toť má vůle, a to se staň úmluvou mezi mnou a tvým budoucím pokolením…“

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že počátek království je spojen s příchodem mýtického Khâr anâ a Kharové byli první, kdo uznali jeho majestát a později jeho jménem vládli celému jihu. Kdo skutečně byl tento Král lidí je opředeno legendami a pověstmi stejně mlhavými a nepřesnými jako počátek Kharské říše. Podle ústních pověstí rozšířených v okolí Velké písečné pouště to byla nesmrtelná bytost – jakýsi padlý anděl, který přinesl Kharům poznání, které jim umožnilo vybudovat z bezvýznamného pouštního města říši vládnoucí celému jihu. Proč se spojil s Khary je patrné i z jeho dalších činů, jež se odehrály především na severu. Jih pro něj byl zajištěným týlem, zdrojem vojáků a peněz pro jeho nekonečné války, které vedl na ve snaze ovládnout západ a sever kontinentu. Přestože se tyto války se táhly dlouhá staletí, byl v nich Khâr anâ opakovaně poražen a po poslední porážce definitivně vypuzen do nicoty.

Stín jeho porážky padl i na všechny jeho spojence. Mocný Kharad byl rozbit na množství drobných panství, jež musela uznat svrchovanost Enqaindoru. V časech prvního enqaindorského krále v Gîvě dokonce sídlil dôrminarský regent – správce, který rozhodoval o všem podstatném. Vládnoucímu rodu Kharů byly ponechány pouze jeho náboženské tituly a pravomoci. Teprve druhý v pořadí z rodu Valcamarenů umožnil dědicům kharských králů opět usednout na panovnický stolec v Zilrodu. Vládli však jen maličkému území, jehož vnější hranice se nacházely na dohled od městských bran Gîvy, Teprve na konci vlády třetího dôrminarského panovníka Hanwadôra — řečeného Ztracený král, kdy došlo k oslabení centrální moci (někdy koncem 2.st.e.d.), se Kharové ze svých vazalských pout vyvázali. Zhruba od roku 170 se hovoří o takzvané pozdní kharské dynastii. 

V následujícím přehledu jsou vyjmenováni panovníci Pozdního Kharadu se stručným popisem událostí, které byli s jejich vládou spojené. Jména panovníků, kteří vládli Kharadu v časech Khâr anových válek se ztratily při pádu staré kharské říše a tradovalo se, že jsou zapsaná v posvátném eposu Yôkhârana.

Pozdní kharská dynastie (od roku 120 e.d. do 280 e.d.)

Khar Parham – 123 – 177 e.d. - první panovník pozdní dynastie, který se na konci své vlády zbavil závislosti na Enqaindoru a přestal odvádět povinný tribut

Khar Khaled - 177 – 192 e.d. - během své krátké vlády obnovil svou moc na většině území starého Kharadu, tj. povodí řek Tiry a Shadnahu a ve Zlatém trojúhelníku na soutoku Naeri al-Saá a Dhinaá. Zde je nutné zmínit jeho sestru kněžku jediného zachovalého chrámu v Gîvě (všechny ostatní byly strženy) jíž prý byla Thana Khar. Ta proslula výjimečnými schopnostmi a stala se zakladatelkou Yditina kultu. Tairy Ydit se zásadním způsobem podílely na znovuzrození Kharadu. Thana předpověděla, že se jednoho dne vrátí jako princezna čtvrté krve a z jejího lůna vzejde nový král jihu.

Khar Dakhos - 192 - 199 e.d. – mladší Khaledův syn, jenž se zmocnil vlády neprávem, což vedlo k pozdější válce s jeho starším bratrem, právpoplatným dědicem o dědictví. Popsáno v pověsti O lovci ve lví kůži jinak O čtvrté krvi

Khar Arpan  - 199 - 219 e,d, - starší Khaledův syn. Po porážce svého mladšího bratra usedl na trůn za jeho vlády vznikla pověst O pokolení čtvrté krve.

Khar Nabu 219 – 245 e.d. - vládl v časech občanské války v Enqaindoru (Svár bratří krále Pelendôra) a bylo to období největšího vlivu pozdního Kharadu, protože o jeho podporu a pomoc se ucházeli obě válčící strany.

Khar Avita 245 – 278 e.d. - za jeho vlády Kharad dosáhl svého největšího územního rozmachu. Na počátku své vlády byl sice poražen hardazinským králem Elshirem Krutým, ale později svou moc upevnil a za jeho vlády dosáhl pozdní Kharad svého největšího územního rozmachu, protože ovládl i jižní část Pětiměstí, díky tomu, že v té době upadala moc adešských králů. Po skončení občanské války v Enqaindoru se však musel potýkat s rostoucí vojenskou mocí Enqaindoru a odrážet vojenské útoky hardazinského krále. Těm odolal jen díky vojenskému mistrovství jeho generála Azrana Hira který úspěšně odrazil všechny útoky hardazinského krále Radamise a na jihu dokonce území Kharadu ještě rozšířil o území kolem jezera Nessat. Svému synovi tak předal království, které bylo svým bohatstvím a mocí srovnatelné s Enqaindorem.

Khar Gimal 278 – 280 e.d. -  rozmach Kharadu končí drtivou porážkou u jezera Kimó, která znamenala konec Pozdního Kharadu, ale především zánik tisícileté kharské dynastie. Na zdrcující porážce se tragicky podepsala ješitnost mladého panovníka, který poslal zkušeného Azrana Hira do vyhnanství. Mladý král žárlil na věhlas zkušeného vojevůdce, a jako záminku pro vyhnanství si vybral jeho milostný vztah se svou sestrou Gemalou. Nezkušený mladý panovník nemohl v bitvě obstát proti nejvěhlasnějšímu válečníkovi Enqaindoru jímž byl sám Egnor Brega, řečený Bregedôr.

Zde krátce odbočím. Pokrevní linie gîvských vládců měla do té doby tři linie. Gîvskou, gholpirskou a goneshskou. Gholpirská větev vymřela jako první za časů Khar Khaleda. Posledním vládcem gîvské větve byl Khar Gimal. Nejdéle přetrvala gonešská větev jejímž posledním členem byl Khar Goren, který zemřel rukou Azrana Hira. Čtvrtou nejmladší větví se pak stali Goniové kteří sídlili v Chagaru a odvozovali svůj původ Farida a Gemaly. Kharové se považovali za bohem vyvolený rod a jeho členové mohli vstupovat do manželských svazků jen s členy vlastní široké rodiny, která byla nositelem téže posvátné krve. Tato povinnost byla jedním z bodů úmluvy, kterou Kharové v dávných časech učinili s Khâr-anem. Symbolem, písemným svědkem této úmluvy byla Yôkhâranâ, Dar Krále lidí, posvátná kniha střežena v hlavním gîvském chrámu. Podle pověsti by její ztráta přivodila pád dynastie Kharů. A skutečně se tak stalo, když princezna Gemala tuto knihu na svém útěku z Gîvy odnesla s sebou. Tento příběh popisuje zveršovaný epos Ningal sin, Princeznin pláč, který byl známý po celém území Dar Síl-haadu a bardové jej přednášeli i na území Hardazinu. Možná by se historie odvíjela jinak, kdyby u jezera Kimó stál zkušený Azran Hir stál po boku mladého krále a kdyby Yôkhâranâ zůstala na svém místě v gîvském chrámu.  Pověst se však musela naplnit. Mladý král neměl vojenské zkušenosti a výsledkem byla zdrcující porážka, ve které padl nejenom on, ale i všichni dospělí mužští členové královské dynastie Kharů.

Khar Goren 280 – 290 e.d. - princ z vedlejší goneshské větve Kharů (Khar Gimal byl jeho strýc), který po pádu a vyplenění Gîvy ještě nějaký čas vládl v Goneshi v tehdejším druhém hlavním městě Kharadu. Poměrně úspěšně odolával náporu Nogaimů až do té doby než nogaimský shaadar Jawhar získal do svých služeb Azrana Hira. Zřejmě se tak stalo díky Yôkhâraně, kterou Jahwar odnesl (ukradl) z Bregedoôrova ležení po bitvě u soutoku Askaru a Arnegiru, Kdo uchopil tuto posvátnou knihu mohl spatřit minulost i budoucnost a na jejím základě se rozhodnout. Jahwar byl spolu s Dikramem I. Velikým pravděpodobně jediným al-Harekem, který tak kdy učinil. Nový vojevůdce Nogaimů, který nenáviděl všechny Khary a přísahal jim pomstu, Khar Gorena v bitvě o Zlatý trojúhelník porazil. Poslední kharský vladař padl na bitevním poli podle pověsti rukou vítězného generála a rod Kharů jím vymřel po meči. Jinak od tohoto panovníka odvozovali svůj původ gîvští Gorenové. Podle nepotvrzené pověsti byl zakladatelem jejich rodu Pohrobek – syn tohoto panovníka, který se údajně narodil po smrti otce a poté byl tajně převezen do Gîvy.

Poznámka. Azran Hir pocházel z Golpuru zapomenuté pevnosti na jihu Enqaindoru a byl rodem Nardin, což byl rod, ze kterého pocházeli pozdější vládci Osttaru a Hardazinu. Nardinové odvozovali svůj původ od Elshira Krutého, jenž byl posledním synem Pelendôra a gîvské princezny Shiry. Byl tedy po přeslici pokrevním příbuzným Kharů. Osud Kharům v osobě tohoto výjimečného vojevůdce nabídl šanci, jak se postavit Enqaindoru v okamžiku jeho největší moci. Kharové tuto šanci nevyužili, Khar Gimal Azrana zapudil a jeho zhrzený příbuzný se stal tím, kdo jeho rod po dlouhých staletích zničil. Paradoxy historie.

Léta 290 – 350 e.d. jsou v dějinách Gívy jmenovány jako roky hanby – protože to byla doba nejhlubšího úpadku. Ve městě vládli samozvanci podporovaní jednou sîwarskými Parnazi jindy zase al-Hareky z Nogashaaru.

Tolik o nejstarších historii Kharadu. S odkazy na ní se bude čtenář setkávat ve všech budoucích pokračováních, protože Gîva a události s ní spojené jsou důležitým těžištěm příběhu.

Jazyková odbočka. Rodové jméno vládnoucího rodu Gîvy — Kharů (které samo jak bystrý čtenář jistě postřehl, pocházelo ze jména Khâr-anâ) přežilo své vládce a stalo se v pozdějších dobách synonymem slova král, které od oněch časů pužívali všichni vládci v oblasti Blízkého jihu.

Příkladem byl darkhâr – velko-král, titul panovníka z Osttaru Hyrndaloru. Azrakhâr – mořský král, titul v

ládců Azrazinu z Merélosu. Sigkhâr – pětinásobný král, titul, který používali vládci Pětiměstí.

Do katbatu se toto slovo dostalo ve pozměněné formě slova khôr, kde označovalo cizí vládce nebo krále, viz. Rômenkhôr, Král východu. Základ tohoto slova se objevil i v pojmenování gherkharos – zkráceně gherkhan král draků, což bylo pojmenování mocného panovníka Ghireshů—Gortrogů z tajemného východu.