Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dějiny Gîvské republiky

V nivzarštině, což byl jazyk společný obyvatelům dvou velkých říší na severu Velké písečné pouště tj. Pětiměstí a Gîvské říše, značí Gî nâat „Gîvský důl“. Znakem Gî nâatu byla motyka jako symbol kovkopů, ze kterých vzešlo bohatství cechu, a brk, kterým se vyplňovali dlužní úpisy penězoměnců, které bohatství cechu stvrzovaly.givafinal--small-.jpg

Na počátku 4.století e.d., kdy podle gîvských kronik skončilo období hanby, bylo území Gîvské republiky omezeno jen na nevelké území kolem stejnojmenného jezera. Přesto z tohoto malého území vzešla nová moc Gîvy.

Jak k tomu došlo?

Území v okolí Gîvského jezera bylo odjakživa proslulé zlatonosnými poli, která v těchto časech přešla do majetku místních patricijských rodů. Nejbohatší a nejmocnější z nich se roku 353 e. d. se spojily a založily tzv. gîvský důl – Gî-nâat a prohlásili Gîvu za kupeckou republiku vedenou „kissarou“ - sněmem nejbohatších měšťanů v čele s „tavorem“ - doživotně voleným představeným sněmu. Zprvu se jednalo jen cech kovkopů (naatari) vedený rodinou Eghyanů. Až později se přidal cech hutníků (kuwari), který zlatou rudu zpracovával, vedený rodinou Dakheriů.

Prvním tavorem – přestaveným kissary se stal Heydar Eghyan. Eghyanové o sobě tvrdili, že jsou následníky Kharů po přeslici. Podle pověsti byla poslední kharská princezna Tahmeh, dcera Khar Gimala velekněžkou chrámu Miah. Mia´sor nebyl, na rozdíl od Khâr-anova chrámu, Bregedôrovými vojáky po dobytí Gîvy vypálen, a tak to byly právě kněžky Mia´soru, které v časech největšího úpadku Gîvy město vedly a umožnily mu přežít. Podle pověsti stály i v pozadí založení Gî nâatu, protože Tahmeh, kromě toho, že byla velekněžkou, byla i matkou již zmíněného Heydara Eghyana, prvního tavora kissary. 

Již sedm let po ustavení kissary se města zmocnil nogaimský vladař Jihran I., který sem načas přenesl i své sídlo. To byl důvod, proč jej jeho soukmenovci nazývali „Gîvan“. Nogaimské područí kupodivu pomohlo městu k novému rozmachu, protože gîvští obchodníci získali přístup do všech krajů rozlehlé nogaimské říše. Celé následující století pak byl Gî nâat jednou z nejdůležitějších provincií Nogashaaru. Vnější moc Gîvské republiky začala růst až po po drtivé porážce u Mes Azatu v roce 478.e.d., kde porazil enqaindorský král Egnor II. Vigador na hlavu nogaimského shaadara Dikrama II. Dobyvatele a odstartoval tak pozvolný úpadek Nogashaaru.

Dokud byl Gî nâat provincií nogaimské říše, končilo vytěžené zlato v pokladnicích shaadarů a kissaře zůstávala jen provize za těžbu a zpracování. Teprve když Gîva získala po bitvě u Mes Azatu samostatnost, mohla začít razit vlastní mince, proslavené „velké zlaté“ – zinary. To vedlo ke vzniku dvou nových cechů, které se brzy staly součástí kissary. Mincíři (zinari) spravovali gîvské mincovny a penězoměnci – azahari (zinbatové v katbatu), kteří časem dali jméno celému osazenstvu kissary, peníze směňovali a půjčovali. Jen cizinci podrobně znalí vnitřních poměrů Gî nâatu, věděli, že kissara se dělí na čtyři cechy – kovkopy, hutníky, mincíře a penězoměnce. Právě penězoměnci, zinbatové věnující se půjčování peněz za úrok, vytvořili ojedinělý směnečný systém, který byl propojený se rozsáhlou sítí peněžních domů. Systém směnek umožňoval v podstatě to, co je známo jako bezhotovostní platební styk. Od počátku služby Gî nâatu jej hojně využívali kupci, pro které to znamenalo bezpečné cestování. V jednom městě složili u vyslance Gî nâatu hotovost, obdrželi směnku a v kterémkoli jiném městě, kde měl Gî nâat zastoupení si hotovost proti směnce mohli vyzvednout. Samozřejmě za jistý poplatek. Případně si mohli peníze za úrok i půjčovat. Cech azaharů řídili Gorenové, kteří tvrdili, že jsou též pokrevními následovníky Kharů, protože praotcem jejich rodu byl Goren, který se podle pověsti syn posledního vládce Khar Gorena z boční linie, která sídlila v Goneshi, který přišel na svět jako pohrobek.

Od založení Gî nâatu do časů popisovaného v sáze o Yorrânovi se v předsednictví kissary vystřídalo 12 tavorů:

  • Heydar Eghyan    353 – 379 e.d. – zakladatel Gî nâatu, za jehož předsednictví sídlil v Gîvě nogaimský shaadar Jihran I.
  • Sahar Eghyan      379 - 407 e.d.
  • Farhad Eghyan    407- 421 e.d.
  • Sirvan Dakherio   421 – 450 e.d. – kissara je rozšířena o cech kuwarů, vedený právě rodinou Dakheriů
  • Shiran Eghyan     450 - 462 e.d.
  • Akram Dakherio   462 – 479 e.d. – do kissary přijaty cechy zinarů a azaharů
  • Parvin Goren        479 – 488 e.d. -   Gî nâat získává samostatnost, je obnoven Khâr-anův chrám.
  • Kishar Eghyan     488 – 501 e.d. – poklekl před Ghireshi a uznal jejich svrchovanost. Jako symbol uznání nadvlády je v Chrámovém městě postaven Nir´zikur, chrám zasvěcený Nirgil walovi (Nimbresáro)
  • Kamyar Nigsam   501 – 515 e.d. - podporoval Nardiny ve válce proti Valcamarenům
  • Mehran Goren      515- 543 e.d. – vyhnal z města část kněžek Mia´soru tzv. Tairy Ydit
  • Farid Goren          543 – 555 e.d. – podporoval Nardiny ve válce proti Valcamarenům
  • Yanev Goren         555 – 576 – za jeho časů do města vrátila Yôkhâranâ

Sága se odehrává v časech, kdy se stal Gî nâat stal nejbohatší finanční institucí známého světa, který půjčoval všem panovníkům v dosahu jeho působnosti a financoval tak většinu válek, které se v oněch časech odehrály. Bez jeho finanční podpory se proto později neobešel ani nejmocnější vládce té doby Rômenkhôr. Díky tomu začala finanční moc cechu zinbatů růst a v Yorrânově době sahala síť finančních domů od Corie na východě až po Wynn v divokém souostroví Prstencových ostrovů na západě, od khantského Nagaru na břehu Amraavati na dalekém jihu až po Dôrminar na severu.

V časech následujících po náboženských válkách v Enqaindoru tedy na konci 5. století e. d. se stali nejbližším spojencem a později ochráncem Gî-nâatu Parnázové ze Sîwaru, jejichž roli koncem 5.století e.d. po porážce Sîwaru převzali Nardinové z Ghiry. Byli to potomci Elshira Krutého, kteří v průběhu Bědných roků uprchli z vyhnanství v Jižních pustinách a založili na horním toku Tiry nejprve malé, ale později stále mocnější knížectví. Ghirské vládce spojovala s Gîvou společná nenávist k dôrminarským vládcům. . S patronací Nárdinů je spojený nástup azahariů a jejich vládnoucího rodu Gorenů k moci. V Gîvě je obnoven kult Khâr-anâ a znovu vystavěn jeho chrám. Gorenům se podaří ovládnout oba nejdůležitější úřady v Gîvě. Stolec tavora i palasara. Mehranu Gorenovi se podaří prosadit nový volební systém kissary, který Gorenům zajistí volební převahu. Výnosem stejného tavora Mehrana Gorena jsou pak roku 518 z města vyhnány kněžky Tairy Ydit, které podporovaly rod Eghyanů, čímž je v Gîvě odstartován mocenský zápas Gorenů a Eghyanů. Dlouholeté spojenectví s Nardiny bylo porušeno až v polovině 6.století e. d., kdy se Gî-nâat přiklonil na stranu Rômenkhôra během jeho války s Nardiny o severní Pomoří.

v_giva_02.jpg

 

To se již ocitáme v časech příběhu, kdy gîvská kissara již dlouho toužila po přístupu k moři, což by jí umožnilo expanzi po moři. To se podařilo uskutečnit po válce mezi osttarským darkhârem a Rômenkhôrem, díky tajné smlouvě, kterou zprostředkoval dôrminarský pelenhir Beregir, (což pozorný čtenář 1. dílu jistě postřehl.) Gî-nâat zaplatil Rômenkhôrovi za odstoupení části dobytého území – přístavu Gyppar, na tehdejší dobu nehoráznou sumu pěti tisíc zlatých gîvských hřiven. Díky tomu došlo k rozdělení panství Nardinů na jižní Hardazin a severní Azrazin. Výsledkem bylo razantní oslabení moci ghirských Nardinů, kteří jediní tehdy mohli konkurovat Rômenkhôrovi a rostoucí moci Gî-nâatu, který toužil po přístupu k moři. Zřetelný vliv na růst sebevědomí tavora a kissary měl návrat ztracené a dlouhá staletí postrádané Yôkhârany, protože podle pověsti měl 

být její návrat, znamením nástupu Gî naâtu k světovládě (za jakých okolností se to přihodilo nalezne čtenář v dalších knihách). Již v následujícím desetiletí tak byly založeny první námořní kolonie, které již spadaly pod jeho svrchovanou moc.  Mingarth, Shemer, Lahat na západě, Khannah na severu a Azat Neveh na jihu. 

 
 



Facebook


Statistiky

Online: 2
Celkem: 74873
Měsíc: 3961
Den: 124