Severovýchodní provincii Allôrion – Jezeří oddělovaly od ostatních částí království na jihu liduprázdná Divoká pole, na západě pak nebetyčné vrcholky Studených hor. Nebylo divu, že tragické období spojené se zánikem Enqaindoru a pádem sídelního města Dôrminaru se Jezeří a jeho obyvatel téměř nedotklo, protože v této době už byla tato provincie  světem uzavřeným do sebe. Ve třicátých letech 6.století během opakovaných nájezdů Gortrogů, Kharitů a Kimerů zanikl Východní val. V tom čase Jezeří ztratilo obchodní a kulturní spojení se zbytkem království. Rozlehlé a pusté pláně Divokých polí, které se staly domovem kočovníků z východu, už dokázali se štěstím překonat jen poslové a vojenské oddíly. Pro vzájemný obchod to však byla katastrofa. Když o čtvrtstoletí později Dôrminar padl, doneslo se to na sever s několikatýdenním zpožděním a běžného života v Jezeří se to nedotklo. Jediné místo, kde se držel nefalšovaný smutek, byl starý královský palác nad Bystrou řekou  v Tinglarosu, kdysi třetím hlavním městě království. Ten v té době již obýval vladnoucí rod  Nevrinů, kteří se vždy považovali za bratrance Taurenů, jež tak těžce postihla Noc krvavých kopí.

Nevrinové -  znamenalo v překladu „Z chladné jezerní vody“ a bylo to velmi trefné pro rod vládnoucí chladnému kraji jezer.  Sídelním hradem rodu býval Alltorn střežící přístup k  Tinglarosu. Poté co Maledôr, poslední vladař království roku 518 e.d. Tinglaros opustil, aby se již nikdy nevrátil, obsadili královský palác nad Brâdvinem Nevrinové. Poté co Dôrminar padl, Nevrinové úplně přerušili všechny kontakty s jihem a z Jezeří se stalo samostatné knížectví, kterému vládl pelerin Toraen Nevrin, vnuk Serenila Nevrina, který byl tchánem posledního engaindorského krále (viz. Pověst o posledním králi). Jeho mladší bratr Sindo byl jedním ze serdanů Města válečníků. Za časů království se Nevrinové hlásili stejně jako jejich příbuzní ke Gwenrim, Zeleným i když jejich příslušnost k této straně byla velmi vlažná. Hlavní město bylo přece jen příliš vzdálené a tak až na Taerona Nevrina, který byl královským maršálkem za krále Gowenzira, žádný člen rodu nikdy nezastával významný královský úřad.

Už tvar erbu Nevrinů ukazoval na to, že tento rod pochází z jiného kulturního prostředí. Podklad erbu tvořila zelenomodrá šachovnice symbolizující příslušnost k Modrým a Zeleným. Na ní byla hlava bílého tura, který byl již celá tisíciletí symbolem severu a jako připomínka jejich původu dýka a meč. Nevrinové stejně jako Taurenové počítali svou rodovou linii od regenta Flandira, jenž byl synem Elómira Raura a princezny Tunriel Gothwin. Flandir měl dva syny Olandira a Orrondira, přičemž druhý jmenovaný byl považován za praotce rodu Nevrinů.

Rodové heslo Nevrinů znělo „Jako voda“ . 

Morcanové  - v překladu „Medvědí lid“. Šlechtický rod, který se honosil titulem darteginů z Altargosu. Altargos byl mocný hrad stojící na poloostrově oddělujícím jezera Hôrne a Qainllôr. Morcanové tak byli faktickými vládci východního Jezeří. Byl to mocný a hrdý šlechtický rod, který sice uznával vládnoucí postavení Nevrinů, ale do správy svých lén si nikdy příliš mluvit nenechal. Stejně jako Nevrinové se i Morcanové hlásili ke Gwenrim, Zeleným i když to bylo, vzhledem ke vzdálenému sídelnímu městu, které jen málokterý člen rodu navštívil, pouhé symbolické gesto. Bylo však pravidlem a ctí, že hlava rodu pravidelně posílala své mladší syny do služby v královské gardě. Jedním z nich byl například Tuiro Morcan. Po pádu Dôrminaru pak odcházeli mladší členové rodu do Nazgrim Godaru. Jedním z nich byl v čase příběhu serdan Turad Morcan. V erbu tohoto hrdého rodu byla v zelenobílém poli černá medvědí hlava. Heslo rodu znělo „Varuj se mne“

Tiralové – v překladu „Hlídači“ šlechtický rod střežící východní hranici Jezeří před výboji Naruků a Vigatů. Tiralové měli svá hradiště na východním břehu jezera Qainllôr, kde stál i nejmocnější z nich -  hrad Drogorn. Tiralové v Jezeří plnili podobnou úlohu jako nezávislí fârdîrlové, kdysi chránící jihovýchodní hranici království v Pomoří. Nikdo z jejich rodu nikdy nezastával  významný královský úřad. Pýchou rodu byl Nodin Tiral, který koncem čtvrtého století jako darserdan vedl válečníky z Nazgrim Godaru.  Jejich erb byl rozdělený na modré a zelené pole, na kterém byl emblém vlčí hlavy. Heslo rodu znělo „Bez slitování“.