Jdi na obsah Jdi na menu

Stručný místopis Nogashaaru

6. 8. 2016

O historii a původu Nogaimů, vládnoucího rodu al-Hareků a království Nogashaar se toho na severu v Enqaindoru odkud pochází prameny, ze kterých čerpám, příliš nevědělo. Vlastně první prokazatelné záznamy o tomto národu z pouště lze nalézt až v Zápiscích o jižním tažení krále Bregedôra, kde je zmíněna postava prince Jawhara al-Hareka, jehož sami Nogaimové považují za zakladatele slávy a moci Nogashaaru. Jawhar opustil Bregedôrovu armádu po krvavé bitvě na soutoku Askaru a Arnegiru a vrátil se se svým jízdním sborem zpět do Bishy prapůvodního hlavního města Nogaimů na březích Naeri al-Saá. Tímto svým rozhodnutím, které mu kronikáři Enqaindoru nikdy neodpustili a pro který dostal nálepku zrádce, zachránil sebe a výkvět nogaimské šlechty před masakrem, který potkal o několik měsíců později Bregodôrovy pluky.

Ještě o dvě století starší je pověst O Ghilnoganovi, Vládci kouzel, mýtickém hrdinovi, který přišel do tohoto kraje ze severu a stal prvním učitelem těchto kočovníků. Je historickým faktem, že někdy kolem 1.st. e.d. vznikl na středním toku Naeri al-Saá kolem skalního města Bisha nevelký státeček, který se stal zárodkem pro budoucí nogaimskou říši. Doba předcházející pověsti O Ghilnoganovi je již úplně ukrytá pod závojem času.

Pro místopis Nogashaaru je zásadním veletok protékající od západu k východu, který sami Nogaimové nazývají Otec vod, Naeri al-Saá. (jinak další názvy této obrovské řeky jsou Urughin, Východní řeka, v chyrrkhanštině, Amravaati , Matka řek, v nářečí Čtyř národů).  V okolí této řeky žila převážná většina obyvatel, která se živila řemesly a zemědělstvím. Nogashaar měl dvě centra. Jednak to byla delta na soutoku  Naeri al-Saá a řeky Dhinaá, což byl tak zvaný Zlatý trojúhelník obklopený třemi velkými městy.  Na severu Goneshem, na západě Khairou s bohatými lomy tabetského mramoru a na východě Nayzanem. Druhým centrem osídlení byla úrodná proláklina s jezerem Ruuwaá

Za zmínku stojí tzv. kočovní Nogaimové, které jejich usedlí příbuzní nazývali Aim-ilshar, Lid bez domova. Aim-ilshar žili především na jih od Naeri al-Saá, v povodí Dhinaá (čtenář orofantarsky-valecnik_200.jpgprvní části je zná jako Orofantary) a jejich centrem byl nevelký Uram.  Menší část Aim-ilshar pak obývala oblast severozápadně od Naeri al-Saá v okolí prázdného koryta Tiry, ti se stali oporou shaadarů v době jejich izolace v Anshaaru. Říkali si Bozgaimové, Nespoutaný lid. Stepní a polopouštní oblasti, které tito nomádi obývali, se nazývali ri-haad, suchá země. Stepi severně od Naeri al-Saá se nazývali Daah ri-haad, Severní step a obrovská pustá oblast na jihu potom Nívaá ri-haad, Jižní step. Za zmínku stojí, že uprostřed Nivaá ri-haadu se nacházela tajemná pevnost Migda, sídlo vyhnaného prince Jarraha. Pouštní oblast západně od řeky Dhinaá, kterou zná čtenář prvních dvou knih jako Fanghir  nazývali Nogaimové  Ghal Síl-haad, Malá poušť na rozdíl Dar Síl-haadu Velké pouště na severu. Zeměpisně stojí za zmínku stojí ještě jedna zvláštní oblast na pomezí mezi Nogashaarem a Gî nâatem a to je oblast tzv. Tiřiných Ok. Řeka Tira pramenila v Šedých horách a nejprve směřovala na sever, aby se potom širokým obloukem stočila k jihu. Napájela jezero Gîva a za ním se ztrácela v píscích západního cípu Dar Síl-haadu.  Pokud byly na jaře opravdu silné deště, dosahoval její tok až Naeri al-Saá, ale většinu roku byl její dolní koryto prázdné. Řeka však nevysychala, pouze se její tok se ztrácel do podzemí. Podzemní tok napájel množství nevelkých jezer uprostřed pouště. Těm se říkalo Oka Tiry. Těsně před soutokem s Naeri al-Saá Tira opět vystupovala z podzemí, aby se do něj jako nevelká říčka vlévala. Právě oblast Tiřiných Ok byla pověstná existencí prazvláštního tvora, kterého však jen málokdo viděl a to více pověstí o něm kolovalo. Síl sulúk, písečný červ, byl zvláštní živočich obývající podzemní tok Tiry, který jen velmi vzácně vystupoval na povrch. Popis setkání s ním najdete v závěru 4. knihy.

Náboženství Nogaimů bylo v podstatě stejné jako všech národů kolem Velké písečné pouště. Všechny uctívaly boha otce u Nogaimů se jmenoval Im-naer (u Nivzarů Imraan, u Čtyř národů Imaran) a boží matku Mi-adin (Nivzarové a Čtyři národy shodně Miah).  Jen u Nogaimů bylo postavení božské matky postaveno na roveň boha otce. Jak je uvedeno v knize každý z nich vládl polovině roku a polovině dne a dny kdy si navzájem předávali moc, byly velkými svátky. Jinak ztotožnitelné se dnem jarní (Svátek Probuzení ), a podzimní (Svátek světel) rovnodennosti. Jejich opačnou stranou byl vládce démonů a podsvětí u všech národu Dar Síl-haadu pojmenovaný jako Lathan. Co se týče dalších bohů, moc se o nich neví. Za zmínku snad stojí Raash bůh pouštních větrů. A potom Arak N´azwar, což byl nogaimský název boha spasitele, jehož kult přinesli do Nogashaaru Ghireshové, který však do nogaimského pantheonu nijak nezapadal.