Jdi na obsah Jdi na menu

Nibrilart - krátce o hierarchii, náboženství a jazyku

18. 10. 2016

 

Hierarchie  Nibrilartu. Faktickým absolutním vládcem tohoto elfského království byl Saitirno, který však pro své stoupence předstíral jakési společné vedení, kterým měla být Velká rada Nibrilartu. Pokud zasedala k vojenským otázkám, zúčastňovali se jí jednotliví princové se svými pobočníky.

Základem vojenské moci Nibrilartu a současně největší vojenskou jednotkou byl alathos (cosi jako starořímská legie), jemuž velel osobně harvon se svými aratory. Důležité je podotknout, že veškeré jeho mužstvo tvořila jízda. Pěší šiky bylo možno nalézt pouze u pomocných sboru viz. dále. Vojenským velitelem alathosu byl harvon (princ), který měl několik (většinou pět) pobočníků, kterým se říkalo arator a to byli téměř vždy elfové. Jednou z mála čestných výjimek se stal dočasně Ekram jako vyslanec u anshaarského dvora. Nižší hodností byl potom nelkano. Tuto hodnost zastávali až na vyjimky příslušníci nejvyšší ghitrosské šlechty, tedy obyčejní smrtelníci. Ti veleli několika několika menším vojenským jednotkám, které se nazývaly ensangy (cosi jako starořímská kohorta), oddíly složené buď Ghitrosů a nebo z toghenů, tedy mladých mužů z podmaněných národů, kteří prošli stejným výcvikem jako Ghitrosové a měli shodnou výzbroj.  Ti byli na základě tzv. daně z krve odebíráni svým rodinám ještě v dětském věku, viz. Ekramův příběh. Ensangu velel ensangkano (viz. Ekramův velitel Chesayi z 1.a 2.knihy). Ensangů bylo obvykle osmnáct a každý měl v průměru asi osm až deset setnin jízdy. Každý alathos vždy doplňovaly pomocné sbory, které byly tvořeny příslušníky podrobených národů s výzbrojí a výcvikem, který byl pro ten který národ typický.

Početní stav armád jednotlivých harvonů kolísal podle potřeb a podle toho zda se alathos zrovna nalézal na válečném tažení. Po jeho ukončení byla většina pomocných sborů rozpuštěna a jejich příslušníci se mohli vrátit domů.  Protože harvonů bylo šest, později s Lavidanem sedm nebyla vojenská moc Nibrilartu nijak závratná, zvláště pokud to vztáhneme k obrovské rozloze území na kterém byla rozptýlena. Podle počtu pomocných sborů kolísala v rozmezí od sto dvaceti tisíc do čtvrt milionu hlav. Její jádro – Ghitrosové – však byli výborně vycvičení a navíc je provázela aureola neporazitelnosti. Délka vojenské služby v podstatě nebyla omezena a popravdě jen málokterý voják se dožil toho, že byl jako vysloužilec propuštěn po dosažení padesátého pátého roku věku.

ilfirian---200.jpgOsobní stráž jednotlivých harvonů a především Saitirna samotného byli tzv. Ilfirian, Nesmrtelní, což byli elfští vojáci, jejichž stavy byly průběžně doplňovány a především vybaveni zbrojí, která jim zajišťovala praktickou neporazitelnost ve srovnání s obyčejnou zbrojí běžných vojáků, proto Nesmrtelní. Nikdy jich nebylo více než několik set.

Pro lepší orientaci jsou v následujícím přehledu uvedena jména a místa působnosti jednotlivých harvonů.

Prvním harvonem byl nazýván až do Lavidanova povýšení Nirantano, který byl jako jeden z mála držitelem ilmenturu a současně svrchovaným správcem všech provincií na západ od Nebeské zdi. Sídlil v adeshském Mehanu.

Jeho přímým zástupcem a podřízeným byl Avranno, sídlící v Pětiměstí v Khaspiru.

Částečně nezávislé postavení měl Balderin, správce nepoddajného Nogashaaru, který sídlíl v Goneshi.

Území na východ od Nebeské zdi bylo rozděleno na jižní provincie, kterým velel Hallirin, jehož alathos měl sídlo v Usanu na středním toku Nitîrzairu řeky vlévající se z jihu do Altafazského zálivu na bývalém území Hallanossů.

Nejméně důležitou provincí byl chudý a studený sever, obývaný pouze divokými nomády, Kharity a Kimery. Tuto provincii spravoval Toraino, sídlící v pevnosti Forminart na řece Argat.

Poslední harvonem se zvláštním postavením byl Galdetin, správce území ukrytého za zdí tedy Galaith´va Nibrilart, Zahrad Nibrilartu. On byl druhým držitelem ilmenturu a současně vrchním velitelem Ilfirian a vojenských jednotek střežících Zeď a Feandorn, Dračí bránu. Jinak platilo, že za zdí v Zahradách Nibrilartu se nesměla zdržovat žádná vojenská moc, kromě sborů podřízených Galdetinovi.

Posledním harvonem, desátým princem, se stal Lavidan, který jak se dozví čtenář ve 3.a 4.knize získal zvláštní postavení, kterým byl postaven na roveň Nirantanovi a v jistém ohledu jej i přesahoval. I on byl držitelem ilmenturu a stal se na západě oním proklínaným a obdivovaným Rômenkhôrem, Vládcem východu. Byl nezávislým správcem dobytých území Enqaindoru.

Z hlediska vnitřní organizace Nibrilartu nebudu zatím více uvádět, protože to ještě nějakou dobu potrvá, než se některý z našich hrdinů podívá přímo do srdce Saitirnova panství.

Jazyk windan byl ryze elfský a nepodobal se žádnému z běžných lidských jazyků. Pro lepší orientaci čtenáře uvádím vysvětlení a překlad nejběžnějších slov, se kterými se ve 3. knize může setkat.

alat zářící   halla (Hallanoss) vysoký (Vysoký lid)
Alatarne Zářící průsmyk   harvon princ
alathos voj.jednotka, "zářící lid"   heru (Herukano) král (Král vladařů)
alcar sláva   ilfirian nesmrtelní
Alcarsaro pozdrav "Sláva spasiteli"   ilmentur vládce éteru
alta velký, obrovský   kano ten co vládne
ammar osud   nelkano voj.velitel
ammarond kámen osudu   nilde (Nildenan) věrní (kasta úředníků)
arator pobočník   nimbre  šero
art pevnost   nibril šerosvit, šerotřpyt
Atanúno Znovuzrozený   ond kámen
avarta opuštěný   ram val, zeď
Avartnor min Ram Opuštěný kraj za zdí   rond klíč
Avartan Opuštění   saro  spasitel
bril třpyt   Nimbresaro Šerý spasitel
dai nebe   Saitirno učitel
dairam nebeská zeď   tarne průchod, průsmyk
dorn, dorne brána, střežený      
durúan démon      
edhrian smrtelníci      
elrauko nehmotný      
ensang voj.jednotka, korouhev      
ensangkano velitel korouhve      
erenbal stříbřitý kov      
erod hory      
Erod Dairam Pohoří Nebeské zdi      
faz (Altafaz) záliv (Obrovský záliv)      
fean (Feandorn) dračí (Dračí brána)      
galaith zahrada      
gir, gire řeka