Jdi na obsah Jdi na menu

Šlechtické tituly a královské úřady Enqaindoru

16. 1. 2016

Šlechtické tituly.

Rhinardôr – král. Někdy, především ve vlastních jménech se často používalo jen zkráceného dôr. Například Bregedôr – Nezkrotný král, Maledôr – Bojovný král, Dôr Gedir – Vítězný král. Pozorný čtenář si jistě všiml, že v pojmenování králů Enqaindoru vládne určitá nepřehlednost.. To je zapříčiněno tím, že v Enqaindoru, jak již bylo zmíněno v Pojednání o jazycích se používaly dva jazyky. Dôrbat – královská řeč (nazývám ji latinou Enqaindoru) a katbat – běžná řeč. Každý panovník měl vlastní jméno v dôrbatu, které ovšem většině prostých obyvatel království nebylo známo. Prostý lid znal své krále především podle jejich přízvisek. Výše zmíněný Bregedôr, jak jej znal prostý lid, používal v dôrbatu  vlastní jméno Egnor s přizviskem Brega – Nezkrotný. Za zmínku snad ještě stojí, že od obnovení království vlastní jména všech králů v dôrbatu začínala na písmeno E.

Pelerin – kníže. Nejvyšší šlechtická hodnost Enqaindoru, která byla spojená s vládou nad konkrétním územím, které uděloval v léno sám král Enqaindoru. V Yorrânových časech měly mnohé šlechtické knížecí tituly již jen symbolický význam, protože území, ke kterým se původně vztahovaly, byly již dlouhá desetiletí v moci nepřátel.

Dartegin – vévoda.  Zde snad stojí za zmínku, že je zde souvislost s katbatem, ve kterém sloveso tegi znamená vést a přídavné jméno dar znamená velký. Jinak vévoda mohl obdržet své panství jako léno přímo z rukou krále - rhinardôra nebo z rukou knížete – pelerina, kterému byl pak zavázán vazalskou poslušností. Příkladem byl Celinor – dartegin z Pelengornu, jehož lenním pánem nebyl král, ale nîlparský pelerin.

Aendîrl – hrabě. Nižší šlechtická hodnost opět udělovaná přímo králem nebo knížetem. Tento titul nemohl udělit vévoda. Příkladem byl na počátku své kariéry Segestir Rodonas, aendîrl z Kharu.

Vigar – rytíř. Nejnižší šlechtická hodnost, která nebyla spojená s držením konkrétních statků či lén. Spíše jen označovala odlišnost svého nositele od prostého lidu. Rytíře opět mohl jmenovat pouze král nebo kníže.

Fardîrl – svobodný pán. Tento titul se naprosto vymyká běžné hierarchii. Jak uvádí Galinas ve druhém díle ságy Psanec, byli fardîrlové výsledkem nešťastného počinu regenta Arantara, který daroval bojovným šlechticům půdu na hranicích říše za podmínky ochrany hranic. Tato léna osvobodil od všech povinnosti vyjma ochrany královské hranice. Když se hranice v 6.st. e. d. zhroutila, přestěhovali se mnozí fardîrlové na jižní svahy Sněžných hor, kde si založili naprosto nezávislá a nikomu nepodřízená panství. Jen symbolicky uznávali svrchovanost krále Enqaindoru. Příkladem byl Ildgar fardîrl z Nagîrontu. Dlužno podoknout, že nezávislost jejich panství mnohdy pramenila spíše z jejich chudoby než vojenské moci.

Královské úřady

Hârrdin – královský komoří. Nejvyšší úřednická hodnost v Enqaindoru. Držitel toho titulu zastával všechny královské povinnosti a pravomoci v době nepřítomnosti krále nebo častěji v čase, kdy budoucí král nebyl z důvodu věku ještě schopen vlády. Z důvodu dlouhověkosti královského rodu byla tato hranice stanovena na 27 let.

Rhinardin – kancléř. Osobní králův tajemník a osoba, která měla k panovníkovi nejblíže. I když hodnost hârrdina byla oficiálně vyšší, mnohdy to byl právě rhinardin, kdo se stal šedou eminencí a skutečným vládcem království.

Tegardin – maršálek. Nejvyšší vojenská hodnost království. Tento hodnostář vedl do válek královské šiky buď sám nebo po boku krále. Byla mu podřízena celá polní zemská hotovost s výjimkou královské gardy, které obvykle velel prvorozený princ a dědic nebo nějaký králův oblíbenec.

Balkardin – admirál.  Nejvyšší námořní hodnost. Největší váhu měla v časech Evreda Mořeplavce a jeho vnuka Egnora II Rytíře. Od konce 5.st. e. d. začala námořní moc Enqaindoru slábnout a tato hodnost pozbývala na svém významu. Většinou byla v držení členů šlechtického rodu Arcatirenů z Evraru, později z Qarciloru.

Pelenhir – purkrabí. Správce královského města Dôrminaru. Vzhledem k tomu, že tento úředník spravoval sice jediné město, ale město, kde sídlil král byl řazen mezi nejvyšší královské úředníky. Pod dobytí města Gortrogy se z tohoto titulu stala nejvyšší úřední hodnost, protože všechny ostatní zanikly s pádem království. Od vzniku Obnoveného království si tuto hodnost nárokoval rod Algatirenů.

Bahiard – královský sudí. Dříve hodnost podřízená hârrdinovi, v Yorrânových časech druhý nejdůležitější úřad v Dôrminaru.

Avardin – velekněz. Tuto hodnost uvádím jen pro informaci, protože v Yorrânových časech už ji nikdo nezastával, protože uctívání starých bohů bylo v Dôrminaru zakázáno.

Následující dva tituly nemají s královskými hodnostmi nic společného, ale uvádím je zde do té doby, než budou zařazeny do samostatného příspěvku věnovaného Nazgrim Godaru.

Darserdan – velmistr. V tak trochu tajemném městě na severu sídlil řád válečníků – nazgarů. Toto město bylo založeno za krále Azgarinzila a od oněch časů drželo výsady, které mu garantovaly naprostou svobodu a nezávislost. Jedinou povinností byla vojenská podpora krále. Město řídil a nejvyšším velitelem jeho hotovosti byl tzv. darserdan.

Serdan – kapitán. Rada serdanů byla podřízena přímo velmistrovi a společně s ním řídila všechna válečná tažení. Serdanů bylo přesně třináct a čtrnáctým byl velekněz Azghirova chrámu v Nazgrim Godaru.