Jdi na obsah Jdi na menu

Po celém území původního Engaindoru včetně již dávno ztracených území jako byl Hardazin, se odpradávna hovořilo jedním společným jazykem tzv. běžnou řečí (bata en kathian - řeč všech, zkráceno na katbat.). Vzhledem k obrovské rozloze království a vzájemné odlehlosti jednotlivých osídlených oblastí zákonitě již od založení jednotného království vznikaly odlišnosti, které v posledním půlstoletí vedly k vytvoření tří odlišných dialektů tohoto jazyka. Tento trend ještě zesílil po obležení Dôrminaru, kdy byly jednotlivé oblasti království náhle násilně odděleny územím Gortrogů, kteří se usadili v zeměpisném středu království. To vše se událo krátce před Yorrânovým narozením a dále pokračovalo za jeho dětství a mládí, kdy byla všechna kulturní a obchodní pouta Dôrminaru, Anúgradu a Tinglarosu nadlouho násilně přervána.

Nejčistší formou katbatu, se mluvilo v Dôrminaru a v Lônardu. Možná bychom mohli napsat, že se jednalo o čistou formu běžné řeči, navíc silně ovlivněnou královským jazykem dôrbatem, o kterém bude řeč dále. Například pro množné číslo, které v dialektech končilo na -ian, se v Dôrminaru stále ještě používala koncovka -rim (například Nômrim). Dialekty například nepoužívaly -w- a spojení -gw- bylo nahrazeno -q- ( jako Qainnor, ale v Dôrminaru stále psalo Gwenrim).

Na jihu podél celého pobřeží od Qainnoru až po Osttar se hovořilo dialektem, kterému se říkalo azrabat, což bychom mohli přeložit jako pomořanština. Tento dialekt používal, na rozdíl od dôrminarského katbatu ovlivněného dôrbatem, pro některá místa jiné názvy jako např. Bílé město pro Dôrminar a především lidové pojmenování jednotlivých oblastí jako Planiny, Kameniny, Pustiny, Traviny, Bukovina, Mokřady místo názvů majících kořeny v dôrbatu Rovairin, Gornârd, Gawar, Thârzain atd. Čím více se postupovalo na jih, tím více přibývalo odlišností. Např. pomořanské dún - řeka se proměnilo v dúrn. Obyvatele Hardazinu, nejjižnější oblasti, kde se hovořilo běžnou řečí, bylo možno poznat i podle odlišných vlastních jmen, např. Darmúk, Zârik, Zarkmuh, Tahar atd, která se lišila od jmen používaných v Pomoří - Azrazinu. Bylo to proto, že velkou část obyvatelstva darkhârovy říše tvořili obyvatelé původem z východu a jihu, kteří ačkoliv přijali pomořanštinu za svou, ponechali si svá původní jména. V Yorrânově době však byla pomořanština stále ještě jednotným dialektem a dlužno poznamenat na území Engaindoru nejvíce rozšířeným, protože se jím hovořilo v nejlidnatějších oblastech původního království. Pokud by čtenář přál popsat rozdíl mezi čistým dôrminarským katbatem a azrabatem bylo to stejné jako mezi naší češtinou a slovenštinou.

Centrem severozápadu, zvaného Starý sever, byly provincie (někdy se jím říkalo Hôrlônir, stará léna) Arúdazin a Dúnârd a místní obyvatelé zde stále hovořili starou verzí katbatu. Té se říkalo hôrbat, stará řeč a její archaická forma byla způsobena odlehlostí těchto provincií od zbytku království. I v dobách největšího rozmachu a slávy Engaindoru se v hlavním městě pohlíželo na hosty ze severozápadu takzvané Arúnarian se stejným nevěřícným údivem jako na příchozí z pouštních království Sîwaru a Gîvy. Pro své oděvy, mluvu i chování byli vždy považováni za vyslance starého zaniklého světa. Není divu, že v časech po pádu Dôrminaru se na jihu věřilo, že Arúdazin byl přeměněn v divočinu a Dúnârd lehl popelem. Tím lze vysvětlit neskonalý údiv Abarhilův a Lominasův, když se Azraphel u břehů Aâtyrru setkala s Deónovými loděmi. Pokud by chtěl čtenář opět příklad rozdílu katbatu a staré řeči bylo to podobné, jako kdyby se současný Čech setkal s poutníkem hovořícím češtinou z dob Národního obrození.

Severovýchod tvořilo jediné léno Allôrion, Jezeří. Místní jej sice ještě geograficky rozdělovali na vlastní oblast jezer Allôrion a oblasti přilehlé, především západní, kterým se říkalo Příjezeří, ale všude se mluvilo zvláštní dialektem katbatu, který byl nejvzdálenější, jeho původní formě a to přesto, že mezi Jezeřím a Pomořím až do pádu Dôrminaru vždy panovala čilá obchodní výměna. Důvod byl jednoduchý. Většinu obyvatelstva Jezeří tvořilo obyvatelstvo jiné jazykové skupiny než byli obyvatelé jihu. Běžná řeč zde byl jazykem šlechty a jazykem úředním a normální obyvatelé jej používali, jen když museli a nikdy úplně neopustili své rodné jazyky. Je přirozené, že tím ovlivnili i jazykovou formu zdejší běžné řeči, které se říkalo allbat, jezerština. Typického obyvatele východu nebylo obtížné poznat nejen díky jeho odlišnému dialektu a odívání, ale i díky velmi světlé pleti, světlým vlasům a velmi často modrým nebo zeleným očím. Z Jezeří pak pocházeli předkové významného šlechtického rodu, který v Dôrminaru vedl stranu Gwenrim a jenž se již v dávných časech rozdělil na dvě větve, dôrminarskou - Taurony a allôrionskou - Nevriny. Na Oronarian, východňany, jak se jim na jihu říkalo, se občas díky jejich zvláštnímu oblečení zdobenému hojně kožešinami a odlišné řeči pohlíželo na kultivovaném jihu jako na barbary. Dokonce i dôrminarští Tauronové se dívali na své pokrevní příbuzné Nevriny z Tinglarosu spatra. Bude-li chtít čtenář opět příklad rozdílu mezi jižním a východním dialektem, bylo to podobné jako rozdíl mezi češtinou a polštinou.

Chceme-li doplnit naše pojednání o jazycích Engaindoru, je třeba se zmínit ještě o tzv. královské řeči dôrbatu, která plnila v království stejnou funkci jako latina ve středověku. Byla to řeč vzdělanců, šlechty a duchovních a bohatého měšťanstva. To byl důvod, proč Abarhilovi rodiče investovali tolik peněz do drahých učitelů původem až z Dôrminaru, aby se jejich syn naučil jazyk, který sice ani jeden z nich neovládal, ale který byl vstupenkou do urozené společnosti. Forma dôrbatu byla ustálená již celá staletí, neměnila se a mezi vzdělanci na vysokých učeních v Dôrminaru, Evraru, Tinglarosu, Anúgardu a Osttaru se říkalo, že její základy prý pochází ze zmizelých jazyků neldrian. Snad je vhodné poznamenat, že tato teorie seznala velkých trhlin po příchodu těch nesmrtelných, kteří přišli do města společně s Rômenkhôrem, kterým se říkalo Balcrim, a kteří dôrbatu nerozuměli.

Ještě je nutno se zmínit o jednom jazyku, který hraje důležitou roli v našem příběhu. Tajná královská řeč, ta neměla ani vlastní pojmenování, protože většina lidí o její existenci vůbec nevěděla. Mezi učenci se povídalo, že o její zavedení se postaral v pořadí druhý panovník královské linie Engaindoru, zvaný Hanwadôr, Ztracený král, jehož postavu obestíralo množství tajemných pověstí. Tajnou královskou řeč prý nechal zavést proto, aby uchránil před nejistou budoucností i ty nejmenší zmínky o tajemných klenotech Engaindoru, které před svou smrtí ukryl neznámo kde. O její formě se v podstatě nic nevědělo, jen to, že je jak slovem, tak používanými znaky naprosto odlišná od dôrbatu. Její používání bylo vždy omezeno pouze na královský rod, královský archív a nejbližší služebníky královského rodu, tedy velmi omezený počet uživatelů. Za její nepovolenou výuku byl jediný trest. Smrt pro učitele i žáka, je však dlužno podotknout, že kam sahá pamět kronik, nikdy nebyl tento trest uplatněn. Snad to bylo i pro obtížnost a odlišnost této řeči. I mnozí členové královského rodu, ač se jí jako děti učili, později ztratili schopnost jí používat. Každý jazyk není-li procvičován se z paměti vytratí a královská řeč se používala, pouze k zápisům důležitých událostí, zákonů atd. Je pravděpodobné, že v Dôrminaru jí po vraždění během Noci krvavých kopí ovládal jediný Galinas, knihovník princezny Erendis,  pomineme-li bláznivého Endila Nîfara. S Galinasovým odchodem její znalost v hlavním městě téměř jistě zanikla. Za jedinými další známé nositelky její znalosti pak byly považovány dcery posledního krále Maledôra, které se jmenovaly Nellas a Maldoriel (prostřední Erendis zemřela za Noci krvavých kopí). Nellas byla manželkou Aldora, pelerina z Anúgardu, ale vzhledem k tomu, že byla nejstarší z Maledôrových potomků, nevěřilo se, že ještě žije. Bylo tedy více než pravděpodobné, že jediným známý nositelem tajné řeči je nejmladší Maldoriel, která byla manželkou Darahila pelerina z Qarciloru. Jinak v Dôrminaru existovalo i několik variant šifrovaných písem, o kterých se zmiňuje Galinas a které užívaly významné šlechtické rody. V tomto případě však nebylo možné mluvit o jazyku, protože se jednalo pouze o šifrovaný zápis dôrbatu.

Co ještě zbývá? V Osttaru bylo možné najít památky na prastaré znakové písmo, které užívali obyvatelé dávného města, jež zmizelo pod mořskou hladinou a na jehož ruinách byl postaven Osttar. To byly znaky, na které narazil Abarhil jak v Nirruchu, tak v Dar Uru Awrakhu. Bylo to však pouze písmo, jehož fonetická forma byla již dlouhá staletí mrtvá.

A má-li být naše pojednání o jazycích Enqaindoru úplné, je nutné se zmínit o jazycích, které na území království přinesli uprchlíci a nájezdníci v průběhu posledního půlstoletí před pádem Dôrminaru. Především to byla řeč Dulginů, nájezdníků z dalekého jihu, kterou se hovořilo na území mezi řekami Dulgisôlhem a Darglernem a potom na suchých pláních Gortizinu za horami Ohnivého prstence. V tehdejších časech nikdo netušil, odkud přišli. Až Abarhil zjistil, že to byli příbuzní Katawdů, žijících kolem horního toku Urughinu. Dále pak řeč Chattů, nájezdníků z východu, jejichž nevelká populace od časů Dôr Gedirových přežívala v Arúnârdu. V celém Pomoří pak bylo možno potkat uprchlíky z jihu, kteří vytvářeli malé uzavřené diaspory, udržující vlastní zvyky a řeč. Byli to obyvatelé Pětiměstí, především uprchlíci ze Sîwaru a Chagaru, dále pak Adeshové, z nichž pocházela vědma Izindu Kali, kteří všichni na sever uprchli před Gortrogy. Obyvatelé Pomoří neměli tyto příchozí nikdy rádi, příliš jim vzhledem připomínali nenáviděné Dulginy, a tak zvláště v Arigdaru došlo za azrakhârových časů k několika pogromům, které rozehnaly tato uzavřená společenství a přeživší byli nuceni se rozptýlit mezi tamní populaci. Pro jazyky obyvatel Legdarionu, Pětiměstí, Gî nâatu a Nogashaaru, které byly podobné se vžil název erbat - pouštní řeč. Pokud se jednalo o národy žijící na východ od Velké písečné pouště a za Nebeskými sloupy (čtenář se zatím setkal se Čtyřmi národy, což byli Adeshové, Ashané, Khantové a Nieshové) používal se pro všechny tyto jazyky jeden název orbat - východní řeč i když se jednalo o jazyky vzájemně velmi odlišné. Což potvrzuje i to, že Ekram mluvil ve výcvikovém táboře v Bataaru se svými druhy ghitrosštinou, tak byly jejich rodné jazyky odlišné.

Náš výčet by nebyl úplný, kdybychom zapomněli na Gortrogy, nenáviděné kočovníky z dalekého východu. Jejich jazyk byl od katbatu naprosto odlišný. Propast mezi Gortrogy a místním obyvatelstvem byla nepřekročitelná, protože obyvatelé obou národů se prakticky vůbec nestýkali. Z toho důvodu znalost jejich jazyka mezi lid ani urozené nikdy nepronikla. Ještě větší propast pak dělila obyvatele Enqaindoru od Balcrim, o jejichž jazyku se kromě několika vlastních jmen jako Nimbresáro, Oronté a Nibrilart nevědělo vůbec nic.