Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlavním měřítkem, od kterého se odvíjela hodnota té které mince, byl podíl drahého kovu ze základní váhové jednotky - hřivny. Hřiven bylo několik a měly různou hmotnost. Dôrminarská hřivna vážila 250 g, allôrinská nebo tinglaroská hřivna vycházela z měr, které používali v dávných časech, vážila 330 g. Potom existovala ještě tzv. zlatá nebo gîvská hřivna vážící 225 g, která se používala na jihu pouze k vážení zlata. Zlatá hřivna byla váha jednoho zlatého prutu, který pocházel se zlatonosných gîvských polí a bylo z něj raženo 30 zlatých mincí.

Základním a nejběžnějším platidlem na celém území Engaindoru byla stříbrná mince. Těch bylo několik podle obsahu drahého kovu a místa ražby. Podle mincovního zákona krále Gowenzira měly být raženy stříbrné mince tak, aby z jedné hřivny čistého stříbra (asi 250 gramů) vznikly 3 tucty (36 kusů) mincí s 1/3 příměsi mědi.  Jeden stříbrný tedy za krále Gowenzira obsahoval 7 g stříbra a přibližně 3 gramy mědi. Této minci se v Yorrânových časech říkalo králův stříbrný - celiard. Bylo se možno setkat s dôrminarským, qainnorským nebo anúgardským celiardem. V těžkých časech za vlády krále Maledôra, když dôrminarský panovník ztratil, s vyjimkou nîlparských dolů, přístup k surovému stříbru, začala se v Merélosu začala razit znehodnocená mince, která měla opačný poměr kovů. Obsahovala přibližně 3,5 gramu stříbra a 6,5 gramu mědi a do hřivny se těchto mincí počítalo 70 kusů. Této minci se říkalo merelosský celebir. Poté co se azrakhâr zmocnil celého Azrazinu a Merélosu pokračoval v ražbě této mince dál a ta se tak stala nejběžnějším platidlem v celém Azrazinu a Hardazinu. Kov na její ražbu pocházel z bohatých stříbrných a měděných dolů u pramenů Gawridurnu. Stříbrňák se jí říkalo snad proto, aby se odlišila od další drobné mince, která již obsahovala hlavně měď a pouze necelý gram stříbra. Tato mince zvaná tharner - čtvrťák nebo taky měďák, byla nejmenším platidlem. I ona byla však často znehodnocená, takže mnohé mince v oběhu neobsahovaly vůbec žádné stříbro.

V Enqaindoru se platilo i zlatými mincemi s příměsí stříbra. Ty, které byly raženy v Dôrminaru, se nazývaly castery. Byly vzácným a ceněným platidlem, protože se naposledy razily na přlomu 5. a 6.stoleti e. d. Když krátce po Válce barev království ztratilo přímý kontakt s Gîvskou říší a tak i přístup ke zlatu, byla jejich ražba ukončena. Caster obsahoval 3 gramy zlata a 7 gramů stříbra. Druhou zlatou mincí a v Pomoří vedle celebiru druhou nejběžnější byl takzvaný ghirat, pojmenovaný podle Ghiry, města kovkopů na horním toku Tiry. Zde byla ražena malá mince, která obsahovala 2 g zlata a 3 gramy stříbra. Ghirat se stal základem hospodářské moci a síly ghirských vládců-darkhârů z rodu Nardinů, kteří později ovládli i Osttar a celý Hardazin.

Chceme-li určit vzájemné poměry mezi jednotlivými mincemi byl by asi následující. Za jeden caster bylo možno obdržet 2 ghiraty nebo 4 celiardy či 8 celebirů a 36-72 tharnerů podle kvality mince, tedy zda stříbro obsahovala či nikoliv.

V Pomoří se kupec občas mohl setkat s mincemi, které pocházely ze vzdálených a bohatých krajů jihu. Mezi ně patřily velké a mimořádně ceněné zlaté mince pocházející z Pětiměstí a Gîvy. Obě království měla bohatá naleziště zlata, a tak se v nich razily čisté a dobré mince.  Legdarionský gholrin a gîvský zinar obsahovaly přibližně stejný objem zlata ( 7-8 gramů) a byly ryzí bez příměsi dalších kovů. Za jeden zlatý zinar bylo možno dostat 2 castery nebo 4 ghiraty.

V Dôrminaru se bylo možno setkat ještě se třemi dalšími mincemi, které však byly v Pomoří neznámé, protože pocházely ze vzdálených severních lén, které byly kdysi součástí říše. Především to byl tinglarosský darcelir, velká stříbrná mince původem z Allôrionu. Darcelir obsahoval 11 gramů čistého stříbra (30 mincí z jedné tinglaroské hřivny) a v Dôrminaru se směňoval za 1,5 celiardu, 3 celebiry nebo 10-12 tharnerů.

Další cizokrajnou a ještě vzácnější mincí byl arúnarský corwar, pocházející ze západního království Arúdazin. Jisté množství těchto mincí dostalo do Dôrminaru, jako peněžní pomoc, kterou poslal Aldor král Arúdazinu  svému tchánovi králi Maledôrovi po sňatku s jeho nejstarší dcerou Nellas. Corwar byl zvláštní tím, že jej tvořili dva soustředné kruhy kovu. Vnitřní zlatý a vnější stříbrný a uprostřed byl otvor, takže mince se daly navlékat na šňůrky. Poměrně jednoduše u něj bylo možno oddělit zlatou a stříbrnou část, které byly ryzí. Pravý corwar obsahoval 4g zlata a 8 gramů stříbra a v Dôrminaru se směňoval za 5 celiardů a 40 tharnerů.
    Poslední mincí, kterou však málokterý obyvatel Dôrminaru nebo Pomoří v životě zahlédl, byl laurit. Bylo to pro její mimořádnou hodnotu. Jedna mince představovala dvouměsíční mzdu tovaryše nebo nádeníka v přístavu a její hodnota se téměř rovnala jedné dôrminarské hřivně stříbra. Byla to mince, kterou z východu přivezli Balcrim a Rômenkhôr ji zprvu používal na podplácení dôrminarské šlechty, později byly s její pomocí vypláceni vůdci pomocných vojenských sborů.  Laurit obsahoval 15 g ryzího zlata 1 g irsilu nesmírně drahého stříbřitého kovu. Laurit směňoval se za 8 casterů nebo 32 celiardů, 65 celebirů nebo 250-500 tharnerů.

Zbývá ještě uvést vzájemný poměr ceny zlata a stříbra. Byl stejný jako v dnešních časech tedy 1 : 7 (1 g zlata=7 g stříbra).
 

 
 


Facebook


Statistiky

Online: 2
Celkem: 39209
Měsíc: 1762
Den: 76