Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hardazin - historie

Hardazin bylo území, které se rozkládalo v suchý krajích jižně od Pomoří. Toto území bylo na severu ohraničeno Pustinnou (Gawridurn) , která rozdělovala suché stepi Malých Pustin položených severně a Velkých Pustin ležících jižně od Pustinné. Na jihu tvořil hranici Hardazinu horní tok Tiry, Daganské vrchy a Pohoří Egez Tarhan. Bylo to území, které mělo vždy velice úzké kulturní a politické vazby k Enqaindoru a jeho historickým předchůdcům. Ty v dávné minulosti vždy kolísaly od ryzího nepřátelství až po úzké spojenectví podle toho, kdo zrovna seděl na královském trůně. Tento příspěvek se nebude zabývat dávnou historií před vznikem Enqaindoru, ale pokusí se stručně zmapovat vzájemné vztahy po vzniku Obnoveného království.

Doba asi 1 – 235 e.d.. Provincie Enqaindoru. V letech prvních králů byla jižní provincie jen jednou z mnoha částí nesmírně rozlehlého Enqaindoru. Její jižní hranici tvořila dvě pouštní království - Pětiměstí a Kharad (o nich více jiných příspěvcích). Hlavním městem jižní provincie byl velký přístav Harlond, který zmizel pod mořskou hladinou v čase Bědných roků. Zlom nastal v roce 235 e.d., kdy král Pelendôr, povýšil tuto jižní provincii na samostatné království, které dostalo název Hardazin. To daroval v léno svému nejmladšímu synovi. Tento nešťastný počin vedl v budoucnu k odtržení této jižní provincie od Enqaindoru.

doba 235 – 290 e.d.. Hardazin jako léno Enqaindoru. Toto období bylo poznamenáno bratrovražednou válkou tří Pelendôrových synů (více pověst O sváru synů Pelendôrových), která skončila roku 245 e.d. odchodem Elshira Krutého do vyhnanství. Po následujících 45 let se Hardazin stal opět součástí Enqaindoru a v jeho čele stál od roku 275 e.d. Radamis Valcamaren, kterého čtenáři znají z pověsti O jižním tažení krále Bregedôra.

Doba 290 – 312 e.d..  Bědné roky. Během Bědných roků (290-293) byl Hardazin vůbec nejvíce postiženou oblastí království, protože velká část jeho území zmizela pod mořskou hladinou. V časech Yorrânovy ságy se toto potopené území nazývalo Hanwazin, Ztracená země. Zbytek Hardazinu tehdy zpustl a většina obyvatel jej opustila, když se přestěhovala do klidnějších míst.

Doba  313 – 355 e.d.. Obnova Hardazinu. obnova jižních provincií začíná roku 313, když král Azgarinzil založil v rozlehlé zátoce Osttar – Přístav krále. V průběhu následujícího století se jižní provincie začaly znovu zalidňovat a jejich centrem se stal již zmíněný Osttar, který se rychle stal největším přístavem jihu. V Dôrminaru v tom čase vládl Dôr Gowenzir, který nebyl válečník, ale diplomat. Jedním z jeho diplomatických rozhodnutí bylo poklidné předání Osttaru (355 e.d.) do správy sigkhârů vládců Pětiměstí, kteří v té dob sídlili v Sîwaru. Důvodem bylo vytvořit nárazníkové pásmo mezi Enqaindorem a nepřátelskou říší gîvských Kharů. Tento krok v podstatě znamenal, že Hardazin byl na půlstoletí rozdělen na severní enqaindorskou část s hlavním městem v nově založeném Hyrndaloru a jižní sîwarskou s hlavním městem Osttarem.

Doba 355 - 412 e.d.. Sîwarské období. Během správy sigkhârů Osttaru dále rostl a mohutněl. Byl jediným přístavem Pětiměstí, přes který proudil veškerý obchod mezi jihem a severem. Po opakovaných porážkách od Gortrogů moc Pětiměstí zeslábla a roku 410 e.d. se Osttaru na krátký čas zmocnili Nardinové z Ghiry. To však stávající vládce Engaindoru Dôr Aâronhir odmítl přijmout a vypravil na jih mocnou flotilu, která 412 e.d. Osttar ovládla. Hardazin byl opět načas sjednocen a jako jedna z provincií znovu připojen k Enqaindoru.

Doba 412 – 509 e.d.. Enqaindorské období.  Po dobytí Osttaru flotilou Dôr Aâronhira se stal Hardazin na dlouhé jedno století součástí Enqaindoru i když rozloha území kontrolovaného panovníky z Dôrminaru se stále zmenšovala. To především v časech Dikrama III. Dobyvatele, kdy Nogaimové ovládli větší část vnitrozemí Hardazinu. Koncem 5. století byla moc Enqaindoru omezena jen na přímořské kraje v okolí Osttaru a Hyrndaloru. Výjimkou bylo krátké období 495 – 500 e.d. kdy se Egnoru II. Vigadôrovi podařilo dočasně obnovit Hardazin v hranicích, které měl za Elshira Krutého.

Doba období 509 - 575 e.d.. Nardinové. Po zavraždění krále Vigadôra ke kterému došlo právě v Osttaru se města nardinfinal----small-.jpga celého jihu Hardazinu zmocnili Nardinové. Město se ještě na jeden krátký rok 411-412 e.d. vrátilo do enqaindorských rukou, ale protože Egnorův syn Elenhir zvaný Maledôr, který se města znovu zmocnil překvapivým útokem, nedostal od rady regentů žádnou pomoc, město opět a už definitivně padlo do rukou Nardinů. Ti se o dva roky později zmocnili i Hyrndaloru a jako dědicové Elshira Krutého obnovili Hardazin v jeho původním rozsahu a začali používat titul darkhâr – velkokrál. Za vlády Elkhara Nardina Hardazin vykonával správu i nad Gî nâatem. Moc Hardazinu se otřásla po drtivé porážce na Gawridurnu roku 574 e.d., kde Nardiny, bratry Ulbara a Tareda porazili Gortrogové. Přístav Gyppar získal jako odměnu Gî nâat a tím byl Hardazin rozdělen ve dvě části. Severní Azrazin a jižní zbytek Hardazinu. Ale to vše už je možné najít i v jednotlivých knihách ságy.

 

 

 
 


Poslední fotografie


Facebook


Statistiky

Online: 2
Celkem: 41271
Měsíc: 2571
Den: 80