Jdi na obsah Jdi na menu
 


Enqaindor - jižní léna - místopis

Enqaindor - měl v době největšího rozmachu tři velká centra, Jih (Hyrn) s hlavním městem Dôrminarem, Východ (Oron) s metropolí Tinglarosem a Západ (Arún) s metropolí Anúgardem. To byla střediska, kolem kterých se koncentrovalo lidské osídlení a hospodářský vliv. Navzájem však byla oddělena rozlehlými liduprázdnými oblastmi, kde poutník jen obtížně nacházel osadu, kde by hlavu složil. Jih a Východ oddělovala Divoká pole, což bylo území rozlehlých severských stepí a domov nomádských kmenů, které nikdy neuznávali nadvládu žádného knížete ani krále. Západ a Jih pak oddělovala Západní divočina, Arúhogdair, divoký kraj mezi Dawarinem a Anâginem, kde bylo možno narazit na prapodivná stvoření přežívající z dávné minulosti.

Centrem Jihu bylo hlavní město celé říše Dôrminar, někdy též nazývané Bílé město. Dôrminar ležel na břehu dlouhého jezera. V minulosti to bylo obrovské město, největší v celé rozlehlé říši a v dobách největšího rozkvětu za časů Tunriel Gothwin prý obývané téměř čtvrt milionem obyvatel. V Yorrânových časech to však byla již jen pouhá desetina toho počtu. Vzpomínky na velikost města však zůstávaly v podvědomí jeho obyvatel a ti sami pro jeho pojmenování nepoužívali žádné jméno. Bylo to prostě Město, město měst, město králů, kterému v celém známém světě nebylo rovno. 

Jih se skládal ze tří velkých provincií, lén. Lônard – Královské léno, Azralôn – Pomořanské léno a Nîllôn – Měsíční léno. V časech největšího územního rozmachu království (před Bědnými roky) čtvrté léno představoval Hardazin s metropolí Harlondem v té době povýšený na království. Z toho je zřejmé, že se jednalo o rozlehlé lidnaté území, které mělo více obyvatel než Východ a Západ dohromady. A nyní si pojďme popsat tento bohatý kraj.

V bezprostředním okolí hlavního města se rozkládal Lônard, spadající pod přímou správou dôrminarských panovníků. Severní hranice královského léna byly ohraničené Dolgunou a obrovským jezerem Egarlôr. Tento tzv. severní Lônard byl v Yorrânových časech osídlený již jen řídce, a to pouze v podhůří Sněžných hor, kde žili lovci, dřevorubci a uhlíři. V minulosti to však byl kraj stejně bohatý jako jižní Lônard. Zpustl až po katastrofální porážce na Azgaulatu, po vypálení Nîntargu rodového sídla Taurenů a po obklíčení Dôrminaru, kdy jeho úrodné pastviny obsadili Gortrogové. Jižně od hlavního města se pak rozkládal jižní Lônard, lidnatý a úrodný kraj, jehož jižní hranicí byla řeka Rhîdún, která vlévala svůj líný tok do Dardúnu. Jak čtenář jistě z příběhu postřehl nebo postřehne, byl v Yorrânových časech tento kraj z větší části až po řeku Arî pod vládou azrakhâra – mořského krále z Merélosu. Nedaleko od soutoku Rhídúnu a Dardúnu se nacházel velký říční přístav Merélos. U něj však nikdy nebylo jasné, zda je nejjižnější výspou Lônardu nebo naopak nejsevernějším cípem Azrazinu- Pomoří. Byl jedním z nejstarších sídel celého království a povídalo se, že snad i starším než Dôrminar. Není tedy divu, že Merélos byl krátce (za krále Bregedôra) i hlavním městem Enqaindoru a poté býval sídlem prvorozeného následníka trůnu.

Za Rhîdúnem - Hraniční řekou, ležela rozlehlá provincie, největší, která království po ztrátě Hardazinu – Jižního království zůstala. Původně se jmenovala Azralôn (Mořské léno), ale už dlouhý čas se jí říkalo Azrazin = Pomoří. Bývalo to dědičné léno mořských pelerinů z Evraru, vyhlášených mořeplavců. Na jihozápad od Rhîdúnu se rozkládala rozlehlá plochá oblast Planin. Území pastevců proslulé chovem mohutného skotu a na západě chovem ovcí. Oblast Planin byla na východě ohraničená mohutným tokem Dardúnu, směrem na západ se zužovala a její úzký cípek končil u studeného toku Darglernu, kde končilo i azrakhârovo panství. Je třeba podotknout, že Planiny protínaly tři řeky. Rhîdún, Serndúna – Oblázková řeka, na jejímž břehu stál statek Yorrânova strýce Ibranda a Igmilrân. Kraj severně od Planin byl nazýván Kameniny (v dôrminarském katbatu Gornârd), což bylo divoké podhůří Sněžných hor porostlé pásem lesů, osídlené svobodnými a nespoutanými horaly. V Yorrânových časech území svobodných fardîrlů.

V moři na jihozápad od Arigdaru pak ležel velký hornatý ostrov Orizain, kdysi srdce panství mořských pelerinů Arcatirenů, kteří měli po staletí své sídlo v Evraru. V našich časech to byl bohatý úrodný kraj vyhlášený pěstováním vína a oliv.

Dále na západ mezi Darglernem (Velký Glern) a Dulgisôlhem leželo území Dulginů, Odkud se v Pomoří vzali tito nájezdníci z odkudsi z dalekého jihu? V časech válek mezi azrakhârem a peleriny z Evraru, využíval azrakhâr služeb Dulginů a jako odměnu za jejich služby jim věnoval území mezi řekami Darglern a Dulgisôlh. Jejich území mělo tvořit nárazníkové pásmo mezi jeho panstvím a Qainnorem. Toto nešťastné rozhodnutí se však v Yorrânových časech obrátilo proti azrakhârovi. Když pelerinové z Qainnoru neprodyšně uzavřeli svou východní hranici a Dulginové tak ztratili možnost podnikat výpady na jejich území, obrátili cíl svých loupežných výprav na východ do nitra Azrazinu proti území svého chlebodárce, o čemž se zmiňuje Abarhilův strýc Ibrand.

Západnímu Pomoří se v Yorrânových časech říkalo Qainnor, Nová země. V dávných časech bylo řídce osídlené a zalidnilo se až v těžkých časech po vpádu Gortrogů. Sever Qainnoru (tzv. západní Kameniny) osídlily zbytky národa Daka´reenů, který obýval kdysi bohaté pastviny Travin, které se staly kořistí Gortrogů. Jih Qainnoru a zvláště povodí Meiddúny - Poslední řeky se stalo útočištěm utečenců z východu. Zde v ústí Meiddúny zbudovali pelerinové mocnou pevnost Qarcilor - Střežený přístav, své nové sídlo na západě. Východní hranice jejich panství chránilo několik pevností. Byla to především bájná Dvojčata - Tâdnegos mezi Zelenými vrchy a podhůřím západních Kamenin. V Yorrânových časech to již bylo silné a nezávislé území, poslední bašta svobodného světa na Jihu, který byl jinak celý ovládán nepřáteli Enqaindoru.

Třetí provincií Jihu byl levý břeh Dardúnu, tzv. Nîllôn. Protáhlá provincie sevřená mezi Dardúnem a vysokým pohořím Ohnivého prstence, Nîarcorwas. Kdysi velká lidnatá provincie sahající až daleko na jih k řece Gawridurn (Pustinná). V minulosti bohatý a hojně obydlený kraj, jehož jižní část však v posledním půlstoletí předcházejícím našemu příběhu úplně zpustla a v čase našeho příběhu se jí říkalo MyrgawarMalé Pustiny. Mohly za to nájezdy Dulginů a dlouhá válka mezi dôrminarským panovníkem a darkhârem z Hyrndaloru. Severní část Nîllônu, zvaná Nîlpar - Měsíční břeh, naproti hlavnímu městu však zůstala lidnatá a bohatá i v těžkých časech obklíčení Dôrminaru. Bylo to především díky přírodním podmínkám, které tomuto nevelkému území poskytly ochranu i v divokých časech zmaru. Od jihu bylo chráněno neschůdnou pahorkatinou Graginâawu (Ďáblovi čelisti) a mocnou pevností Pelengornem, od severu Azgarinzilovým valem, který protínal kraj hustých bukových lesů, kterému se říkalo Bukovina. Tato část Nîllônu byla odjakživa dědičným lénem dôrminarských pelenhirů z rodu Algatirenů, kteří byli vůdčím rodem strany Nômrim. Bukovina sama byla jen řídce osídlena lidem, který žil z toho, co dával les, tedy opět lovci, uhlíři a dřevorubci. Na sever od Bukoviny byl již jen liduprázdný kraj Mokřadů, Nînthâr.

Vše, co bylo na jih za Gawridurnem, nebo v azrabatu Pustinnou řekou, se nazývalo Hardazin - Jižní království. V časech velkých králů před Bědnými roky to bývala čtvrtá provincie Jihu se sídlem v Harlondu, městě, které spolu s rozsáhlým územím zmizelo pod mořskou hladinou za časů Velké vody. Tím vznikl rozlehlý záliv s množstvím ostrovů nazývaný Hanwazin, Ztracená země, nebezpečné moře plné mělčin a útesů. Zeměpisnou jižní hranici Hardazinu a k ní bezprostředně přiléhajících území tvořily dvě řeky Tira a Shaddnah. Za nimi začínalo pro obyvatele Pomoří "Elshirovo léno" (což je synonymum pro latinské terra inkognita – země neznámá). Jak toto pojmenování vzniklo bude vysvětleno až bude v Lavenově kronice zveřejněna pověst "O sváru tří bratří krále Pelendôra".

Pod správu jihu spadal ještě oblast na sever od Sněžných hor. Před Bědnými roky se zde rozkládalo království ze kterého pocházel Gothwinin manžel princ Elómir. V Yorrânových časech liduprázdná mírně zvlněná plochá země pastvin, které se říkalo Traviny (v dôrbatu Thârzain). Tomuto kraji dominovalo obrovské mělké jezero, Esgallôr – Rákosové jezero, které vzniklo na soutoku Dulguny a Dardúnu. V jezeře byly desítky menších a větších bažinatých ostrovů, které byly osídleny lidem, který si říkal Odpadlíci. Nebyl to žádný kmen, ale běženci z krajů v okolí jezera, kteří uprchli před Gortrogy. Nikdy jich nebylo více jak pár tisícovek, a tak je Rômenkhôr ponechával jejich osudu. Dále na sever v povodí Dardúnu bylo liduprázdné území tzv. Špatné země -  Ungozainu, nízká pustá pahorkatina, kde nic nerostlo, natož aby tam pocestný potkal živou duši. Západně od tohoto území protékala Dolguna, Temná řeka, která získala své jméno podle temného toku, protože její horní tok protékal sopečnými poli pod Balcrudem, mohutnou sopkou v jižním cípu Studených hor. Pláně kolem Dolguny byly v Yorrânových časech osídleny Gortrogy, kteří je obsadili i se svými stády a rodinami.

 

 
 


Poslední fotografie


Facebook


Statistiky

Online: 2
Celkem: 41271
Měsíc: 2571
Den: 80